Eragon - film :: Eragon-e

Úvodní stránka > Eragon - film

Eragon - film

RECENZE Z ČASOPISU CINEMA (plně souhlasím)

Dračí jezdci ožívají a adaptace fantasy hitu Christophera Paoliniho předvádí, jak to může dopadnout, když máte ambice a rozpočet na Pána prstenů?, ale talent nanejvýš na ?Xenu?

Kdysi dávno byla Alagaesie poklidnou zemí, v níž udržovali mír a pořádek obdivovaní Dračí jezdci. Byli ale zrazeni a vyhlazeni bídáckým Galbatorixem, který se poté prohlásil za krále a svůj lid spokojeně utiskuje dodnes. Jenže... Sedmnáctiletý farmářský chlapec Eragon našel v lese podivný hladký kámen, ve skutečnosti vejce, z něhož se hbitě vylíhl dráček. Vlastně dračice. Asi pět minut filmového času byla drobná a roztomilá, načež se bleskem změnila v dospělý exemplář a telepaticky se Eragonovi představila jako Safira. Mladík s ní byl po prvním doteku spojen natolik, že se evidentně měl stát nástupcem Dračích jezdců. Galbatorix vycítil ohrožení a vyslal slizkého mága Durzu, aby se Eragona a tím i Safiry zbavil (pojde-li jezdec, zemře i drak). Jednoduché to ale nebude. Durzovy zrůdy Eragonovi sice zabily strýčka, leč víc zatím nestihly, protože z postaršího chlapíka Broma, kterého v Eragonově vesnici měli za polopomateného blouda, se vyklubal kdysi důležitý a v dračí problematice zběhlý kouzelník. Bleskově vyložil situaci (jsi naděje na svobodu lidu, musíme se rychle dostat k odboji atd.) a hurá na cestu, během níž se z Eragona pokusí vycepovat skutečného Dračího jezdce...

Na knize Christophera Paoliniho (která je první částí zamýšlené trilogie) je sice vidět, že pero jejího mladého autora ještě není stylisticky nabroušené do prvoligových kvalit, nicméně jde o překvapivě příjemné čtení, které příznivec fantasy žánru slupne jako malinu. Vzhledem k jejímu masivnímu úspěchu zavětřili u 20th Century Fox potenciál nového Pána prstenů a odsouhlasili si stomilionovou investici. Jenže...

Určitě nebyl dobrý nápad svěřit film do rukou debutujícího Stefena Fangmeiera, který je možná vynikající trikař (léta pracoval u ILM a několikrát byl nominován na Oscara), ale rozhodně není dobrý režisér. Eragon nemá žádnou vlastní „osobnost“, ať už jde o obecné vykreslení Alagae¨sie, která je tuctovým fantasy světem, jaký jsme už tisíckrát viděli i v televizních produkcích, nebo o vizuální stránku, která je většinou zcela standardní, jen místy klopýtne a připomene buď něco jako jsou Xena s Herkulem, nebo suše zacituje z Jacksonova Pána prstenů.

Ano, toho nemůžu znovu nezmínit. To, že byla Paoliniho kniha srovnávána s Tolkienovou, je vcelku přirozené, ty podobnosti tam jsou. Je ovšem normální, že si nová generace půjčuje od klasiků, jenže když i Eragon–film vypravěčskými prostředky zhusta cituje Prsteny–film, dobrovolně se tím vystavuje srovnání, které pro něj nemůže dopadnout dobře. Vždy, když se to stane, je propastný rozdíl mezi Jacksonem a Fangmeierem o to viditelnější a bolestnější.

Ze světa televizních pohádek bohužel pochází i většina hereckých výkonů. Pozitivní je, že Ed Speleers je v titulní roli zcela přijatelný (ale skutečně nadchnout může zřejmě jen pubertální děvčata), že mentorský Brom je v podání Jeremyho Ironse spolehlivě charizmatický a že, bude-li kdy natočen druhý díl, dostane v něm jistě větší prostor John Malkovich, který se tentokrát plátnem jen mihne. Jenže většina ostatních herců selhává.

Sienna Guilloryová je půvabná, leč nic víc, trestuhodně nevyužitý Djimon Hounsou pronese něco standardních „vět váženého vůdce“ a jde standardně mordovat a Robert Carlyle se přehrál do podoby, v níž připomíná překofeinovanou zombii profesora Snapea.

I na jejich výkonech se ale samozřejmě podepsal scénář, který knihu převádí snad nejhorším možným způsobem. Za prvé ponechává základní dějové body a zmizíkuje atmosféru, tvořící barvivo mezi nimi. Nejvíc to zamrzí v případě Safiry, jež se nejdřív stane z nemluvněte dospělou prostřednictvím několikavteřinového triku a jejíž následující láskyplně škádlivý vztah s Eragonem, který byl dost možná tím nejlepším z celé knihy, je poměrně důkladně okrouhán. Za druhé scénář – aby byl film co nejkratší – vymýšlí několik zásadních zkratek, které obvykle nedávají mnoho smyslu nebo mají podobu provařeného klišé. Za třetí jsou dialogy vydestilovány do uširvoucně laciné podoby.

Eragon není tak nepovedený, jako bylo například Dračí doupě, a našly by se v něm i dvě až tři scény, u nichž jsem krátce zauvažoval o 60 %, ale vzhledem k ambicím, které film měl, je smutné, že do kin přichází jen lehce tupé fantasy dílko, z něhož namísto magického oparu ze všeho nejvíc prýští pocit, že jsme to všechno už někdy viděli a bavili se lépe.